Kouření na pracovišti

Kouření na pracovišti je zakázáno Zákoníkem práce. Ten ukládá zaměstnancům povinnost nekouřit na pracovištích, kde pracují také nekuřáci, a zaměstnavatelům ukládá povinnosti zajistit dodržování zákazu kouření na pracovištích stanoveného zvláštními právními předpisy. Chrání tak nekuřáky před vlivem pasivního kouření.

Těmi jsou předpisy na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které stanoví zákazy kouření a omezující podmínky s ohledem na povahu práce nebo pracoviště (např. při používání výbušnin, při hornické činnosti, při opravách vozidel apod.) A v neposlední řadě je to základní předpis – zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Ten zakazuje jednak prodávat tabákové výrobky osobám mladším 18 let a dále zakazuje kouřit:

• v prostředcích osobní železniční dopravy s výjimkou vyhrazených vozů a v prostředcích ostatní vnitrostátní hromadné dopravy osob a v uzavřených prostorách souvisejících s touto dopravou určených pro cestující,
• při práci, jestliže v důsledku kouření může dojít k bezprostřednímu ohrožení života, zdraví nebo majetku,
• na schůzích, poradách a jednáních konaných v uzavřených prostorách,
• v pracovních místnostech, kde účinkům kouření jsou vystaveni nekuřáci,
• ve zdravotnických zařízeních, ve školách, v kulturních a uzavřených sportovních zařízeních s výjimkou prostor pro kouření vyhrazených,
• v prostorách zařízení společného stravování s výjimkou těch, které jsou vyhrazené pro kuřáky; tam, kde není stavebně oddělená jídelna pro kuřáky, zakazuje se kouřit v době určené pro podávání snídaní, obědů a večeří.

Kouření na pracovišti je možné jen ve vyhrazených prostorách

Ze zákonné povinnosti zaměstnanců nekouřit na pracovištích, kde pracují též nekuřáci, nejsou stanoveny žádné výjimky. Pracuje-li tedy na pracovišti (v kanceláři, v dílně) několik nekuřáků a jeden kuřák či naopak několik kuřáků a jeden nekuřák, nelze řešit situaci např. dohodou, že kouření bude tolerováno. Zaměstnavatel musí zabezpečit, aby na příslušném pracovišti pracovali jen kuřáci, a pokud tak nemůže učinit, platí na tomto pracovišti automatický zákaz kouření, aniž by jej zaměstnavatel musel zvlášť stanovovat.

Zaměstnavatel je oprávněn vyhlásit zákaz kouření ve všech prostorách zaměstnavatele. Není přitom povinen zřizovat kuřárny nebo kuřácké koutky. ^[1]

Zaměstnavatelé by však měli pečlivě zvážit účelnost tohoto rozhodnutí, především to, že absolutní zákaz kouření je ve většině případů stejně kuřáky porušován, a to v různých prostorách, kde je kouření zcela nevhodné. Často tak v praxi absolutní zákaz kouření působí vážné problémy. Pokud se zaměstnavatel rozhodne kouření v určitých prostorách umožnit – doporučuje se zpravidla stanovit to výslovně v pracovním řádu, včetně přesného určení prostor. ^[2]

Podpora zaměstnavatele při odvykání kouření

Někteří specialisté se přiklánějí k názoru, že zaměstnanec kuřák by měl mít právo na pomoc při odvykání kouření. Proto by bylo účelné, aby zaměstnavatel vytvořil podmínky pro léčbu kuřáctví, pokud o to mají zaměstnanci zájem. Zaměstnavatel může pomoci mimo jiné:

• zajištěním poradenství zkušeným pracovníkem v odvykání kouření,
• poskytnutím tištěných materiálů, jak kouření zanechat a informacemi o zdravotních důsledcích kouření, ^[2]
• finančním příspěvkem na úhradu nákladů spojených s odvykací terapií.

Kuřáci a zaměstnanecké výhody

V této souvislosti je třeba mít na paměti, že v pracovněprávních vztazích je povinností zaměstnavatele zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, včetně odměňování za práci a jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, pak jakékoli rozdílné zacházení mezi zaměstnanci kuřáky a nekuřáky, pokud jde o poskytování zaměstnaneckých výhod, by bylo porušením zásady rovného zacházení se všemi zaměstnanci. Stejně tak jako by zaměstnavatel neměl poskytovat určité benefity jen zaměstnancům nekuřákům, neměl by ani pozitivně diskriminovat kuřáky např. tím, že jim z důvodu potenciálně rizikovějšího zdravotního stavu poskytne oproti zaměstnancům nekuřákům týden dovolené navíc v zařízení lázeňské péče apod. ^[3] Proto musí být tyto zaměstnanecké programy formulovány tak, aby ani jedna skupina zaměstnanců nemohla být zvýhodněna. Program může např. obsahovat ustanovení, že zaměstnanci mohou požádat zaměstnavatele o finanční spoluúčast na individuálně poskytovanou zdravotní péči, a to např. jednou za 6 měsíců do maximální výše např. 2000 Kč. V tomto případě není žádný zaměstnanec diskriminován a je jen otázkou, jakým způsobem bude zaměstnavatel formulovat obsah pojmu „individuálně poskytovanou zdravotní péči“.

Reference

1. Pracovní právo. Zákaz kouření na pracovišti [online]. Tiscali Media. [cit. 2009-05-07]. Dostupné online.
2. Králíková, Eva – Kozák, J.T. Bílá kniha, Tabák v České republice [online]. Česká koalice proti tabáku. 2000 [cit. 2009-05-07]. Dostupné online.
3. Brůha, Dominik. Jak je to (zatím) s kouřením na pracovišti? [online]. Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR. Bulletin 08/2005. 2005-08 [cit. 2009-05-05]. Již není dostupné online.